Pikovice - Setkani pod Mednikem

Letošní ročník se koná v sobotu 15.5.2010

KDO JSME

Na jaře roku 1989 ortodoxní pikovický osadník a tramp Honza Koupil alias Žán kolem sebe soustředil několik spřízněných duší a sestavil z nich skupinu, jíž dal název Posázavský Pacifik.Franta Kašpar Repertoár kapely zprvu tvořily prastaré trampské hity, jejichž interpretace měla kopírovat autentická hudební i vokální aranžmá.

S touto strategií se skupina s větším či menším úspěchem zúčastňovala všelijakých hudebních soutěží a přehlídek. Během prvního roku existence se v ní vystřídalo hned několik hudebníků, zpěváků, ba dokonce pohledných zpěvaček. Jejich společným znakem byla chuť veřejně prezentovat ty nejstarší šlágry z neandrtálské epochy trampingu.

Za čas se však ukázalo, že trampská klasika není pro Posázavský Pacifik tím pravým ořechovým. Právě ona je totiž tou nejnáročnější hudební disciplínou, která nebyla v silách tehdy ještě hluboce amatérských muzikantů.

Martin ČernýNa jaře roku 1990 došlo k první zásadní personální změně. Kontrabasistu J. Koupila a kytaristu Frantu Patáka posílil Martin Černý (kytara) a Jirka Rážek (virbl). Ten po čase skupině nabídl alternativu vlastních melodií a textů zařaditelných nejspíš do škatulky moderní trampské písně. Pár jich na koncertech i zabralo. Ale skupina svým stěžejním repertoárem v příštích dvou letech dál pevně stála na fundamentu klasiky. Pampelišky, Jižní eskadrona, Lká ukulele...

V roce 1992 po vzájemné přátelské dohodě odchází Honza. Koupil (uhranulo ho podnikání) a za basou ho nahradil Pepa Coňk. Skupinu doplnil obojetný banjista a mandolinista Ota Zeman. Jiří RážekV době, kdy po dalším roce odchází Martin Černý za bydlením do podhůří Krkonoš, už kapela vymetá po celé zemi kdejaký renomovaný festival či přehlídku. Změnila si také název na Posázavský expres. Jistý Pacifik tu už totiž byl, což na plakátech dělalo docela paseku.

Zásadní personální změny se udály na jaře roku 1998 kdy odchází banjista Ota Zeman. Nahradil ho Franta Kašpar s dixielandovou praxí, což skvěle odpovídá jazzovému a swingovému hudebnímu projevu kapely. V polovině roku 1999 ukončil svoji činnost i nejstarší člen a sólový kytarista Franta Paták a do skupiny se opět vrátil do Prahy repatriovaný Martin Černý. I on, podobně jako Franta Kašpar na banjo, vnáší svojí sólovou kytarou do skladeb, Pepa Coňkkteré pro Posázavský Expres dál píše Jirka Rážek, potřebný originální swingový sound. Kapela se ovšem nevyhýbá ani tradičním hitům a evergreenům, spíše však pseudotrampským z pražských kaváren třicátých let.

Hlavním krédem skupiny vždy byla, a dodnes i je, radost z interpretace, tvořivá hudební svoboda napříč všem stylům a žánrům akustické muziky. Nebrání se odvaze bořit kasické modly originalitou vlastní tvorby a s chutí i nadhledem bavit posluchače. Snad proto skupina neodmítá hrát na jakékoli smysluplné akci, klubu, přehlídce či festivalu.

Od druhé poloviny roku 1999 tvoří skupinu

Jiří Rážek - kytara
Josef Coňk - baskytara
František Kašpar - banjo
Martin Černý - kytara
Štěpán Jaroschi - bicí


Stránky jsou optimalizovány pro Mozillu 5.0 Firefox 1.0.7. a vyšší a Internet Explorer 6.0                                                                                    © mysha